Teplotní čidla 209

Teplotní čidla skupiny 209 typu 2 jsou určena pro měření teploty povrchu pevných těles v různých odvětvích průmyslu. Mají malé rozměry, zlepšené hodnoty tepelné setrvačnosti a nevyžadují složité montážní práce při instalaci na objekt.

Teplota je nejběžnější měřený parametr a přehřátí je jedním z nejškodlivějších faktorů při provozu zařízení, proto existuje mnoho způsobů a míst použití teplotních čidel.

Princip činnosti odporových teploměrů je založen na změně elektrického odporu vodičů a polovodičů v závislosti na teplotě. Materiál, ze kterého je čidlo vyrobeno, by měl mít vysoký teplotní koeficient odporu, pokud možno lineární závislost odporu na teplotě, dobrou reprodukovatelnost vlastností a setrvačnost vůči vlivům okolního prostředí. Nejlépe těmto požadavkům vyhovuje platina; o něco méně měď.

Termočlánky jsou výhradně diferenciální teplotní senzory. Tvoří elektrický signál úměrný rozdílu teplot mezi dvěma různými body. Proto místo spoje (sváru), které používáme k měření požadované teploty, nazýváme "horkým" svařem, a druhé místo spoje (kterému se nelze vyhnout) "studeným" svařem.

Klasifikace teplotních čidel 209 REGMIK dle typu měřicího (citlivého) prvku

• odporové převodníky teploty (teploměry) – TSM, TSP;
• termolektrické převodníky (termočlánky) – TXA, TXK, TŽK;
• polovodičové převodníky – TP.

Hlavní technické charakteristiky teplotních čidel 209:

• zapojení ČE – dvou-, tří-, čtyřvodičové;
• podle typu ČE se dělí na:
  • odporové převodníky (TO, termoodpor, teploměry, teplotní čidla) (50M, 100M, 50P, 100P, Pt100, Pt500, Pt1000, Pt2000, Pt10000);
  • termolektrické převodníky (TP, termolektrické převodníky, termočlánky, teplotní čidla) (TXA (K), TXK (L));
  • polovodičové (DS18B20);
• konstrukce odporových převodníků (teplotních čidel) – nerozebíratelná;
• izolační odpor – minimálně 100 MΩ;
• třídy přesnosti – A, B, C (pro TO), 1, 2 (pro TP).